Závěrečná výprava do Koněpruských jeskyní
TO Poutnici Kladno, 6.-8.června 2008
Je krásné letní ráno, 6.června 2008 a kapky rosy se ještě drží na malých lístkách keřů a stromků. Už se nemůžu dočkat až budou čtyři hodiny odpoledne, protože to se sejdeme my, Poutníci na kladenském vlakovém nádraží a nastoupíme společně do vlaku, který nás odveze vstříc novému dobrodružství. V 16 hodin se pod vrbou na nádraží začínají scházet děti, které chtějí poznat krásy České republiky. Společně nastupujeme do vlaku a odíždíme směr Praha, kde nastupuje zbytek našeho oddílu. A už frčíme do Srbska, vesničky za Berounem, kde máme zajištěné ubytování v bývalém strážním domku, který je z jedné strany obklopen železniční tratí a ze strany druhé teče řeka Berounka. V podvečer jsme se dostali na místo a hlady jsme si ukuchtili chleba se salámem a navečeřeli jsme se. Pak jsme šli hrát ven míčový hry s Ivčou a Jirkou. Ten s námi jel poprvé, aby si nás „okouknul“ a rozhodl se zda s námi pojede na tábor. A copak se to k nám řítí??? Nějaké auto… jo to je Zuzka, která za námi přijela později, protože ji práce nedovolila, aby s námi mohla jet vláčkem. Každou chvíli se nám začnou klepat hrnečky v poličce, protože tu projíždí vlak a ne zrovna pomalu. K večeru jsme se vydali prozkoumat okolí. Šli jsme podél Berounky a Zuzka s Vládíkem jeli proti proudu na kánoi. Byla docela sranda se na ně dívat. Když jsme se vrátili, tak jsme zalezli do spacáků a chrupkali až do rána. Ráno jsme se po snídani vydali na výlet a cíl nám nebyl znám. Prý to má být překvapení. Šli jsme vesnicí, po louce, v lese až jsme došli na místo určení. Odpočinuli jsme si a pak jsme si měli připravit mikiny. Venku bylo 30°C ve stínu a my si s sebou neseme mikiny. A víte proč? Zalezeme pod zem do Koněpruských jeskyní. Předtím, než vejdeme do jeskyní, vidíme ještě bývalý Houbův lom. Uvnitř jeskyní jsme se dozvěděli co je to stalagmit (krápník, který roste od podlahy jeskyně vzhůru) a stalaktit (krápník roste od stropu jeskyně dolů). Když se tyto dva krápníky spojí, vzniká stalagnát. Viděli jsme krápníkové varhany, koněpruské růžice, Proškův dům a spoustu jiných zajímavostí. Posledním místem, ke kterému vede točité schodiště, je Mincovna a odtud se vycází zpět na zemský povrch. Prochladlí, ale přesto nadšení si jdeme koupit nanuka a vracíme se zpět do domečku. Po příchodu jsme se převlíkli do plavek a šli jsme se vykoupat do Berounky. Bylo to příjemné osvěžení. Večer jsme si opekli buřtíky na ohni a zpívali jsme si u ohýnku. Příjemně unavení jsme si zalezli do spacáků a nechali si zdát krásné sny. V neděli ráno jsme si museli zabalit a odjet domů. Už se nedalo nic dělat, ale to nevadilo, protože my už se těšíme až se sejdeme znova a pojedeme na čtrnáctidenní letní tábor… Hurrrráááááááá