Ve zdravém pionýrském těle zdravý pionýrský duch
Ano, úvodní motto jsme si poněkud změnili, aby přesně odpovídalo náplni akce.
Ještě na začátku týdne to s přihlašováním účastníků na
zářijovou víkendovou akci oddílu vypadalo bledě. Na to, že středa byla
posledním dnem možnosti přihlášení, nás bylo v úterý dopoledne
přihlášeno dohromady 7. A to nás vždy jezdí kolem 30! Přemýšleli jsme
nad tím, proč tomu tak je. Že by oddíláky odradil samotný název akce
„Nebuď buchta, pojeď s námi!“ se nám nezdálo. Pravděpodobnější by
bylo to, že tentokrát jsme se měli vydat po okolí města na kolech, na což
nejsou oddíláci příliš zvyklí. Ještě pravděpodobnější se nám zdála
kolize termínu s městskou poutí. Nakonec naše černé myšlenky rozpustil
úterní a středeční příval hlášenek. Prostě to jen všichni nechali na
poslední chvíli!
Takže se akce konala. A nebyla tradiční. V pátek večer, poté, co jsme
otestovali naše malé cyklisty, jsme si v kuchyni rozdělili role a vrhli se
na pečené sladkých a slaných štrůdlů a jablečných psaníček. Snad ani
nemusím popisovat vůni, která se linula celou klubovnou. Některé velmi
chutné výrobky jsme si nechali na sobotní snídani a něco málo jsme
zabalili s sebou na výlet.
V sobotu ráno jsme posnídali, zabalili si, zkontrolovali stav našich
cyklovozítek a po nezbytných bezpečnostních opatřeních a ujasnění si
pravidel během jízdy jsme vyrazili po nově vybudované cyklostezce
z Josefova do cca 20 km vzdáleného Hradce Králové. I když je cyklostezka
v provozu již více než rok, pro mnohé děti to byla jejich první cesta.
Cestou jsme se učili přehazovat, brzdit a stihli jsme ještě několik úprav
kol. Nikam jsme nespěchali, spolu s námi jelo dost malých dětí z prvních
až třetích tříd a naším úkolem bylo si den užít, nikoli je uštvat.
Cestou jsme dodržovali pravidelné přestávky na občerstvení a oddech a
i tak jsme již před obědem projížděli nejnáročnějším úsekem –
centrem Hradce Králové, kde jsme museli zvládnout několikeré semafory,
jednosměrné cyklostezky a spoustu dalších záludností. Odměnou nám za to
byl nově zrekonstruovaný okruh v Městských lesích, který je pro cyklisty
a bruslaře jak stvořený. Zastavili jsme se na oběd „U Vlka“, kde nám
vstřícný majitel „udělal“ cenu na vepřovou kýtu a malinovku a všichni
jsme byli moc spokojeni.
Po obědové přestávce nás čekal důležitý úkol. Jelikož se blížil
státní svátek „Den české státnosti“, zajímalo nás, jaké povědomí
mají lidé o historii naší republiky. A tak se jednotlivé družiny vydaly
za nimi to zjistit. Oslovily přítomné a kolemjdoucí a zeptaly se jich na
12 otázek. Odpovědi byly možná úsměvné, ale celkový přehled znalostí
o České republice byl spíše katastrofální. Už jen odpověď
„monarchie“ na otázku „Jaké státní zřízení má Česká republika“
nás zarazila. Ale to nebylo vše, ještě to pokračovalo. Jediné, kde lidé
téměř nechybovali, byla otázka týkající se často medializovaných
korunovačních klenotů. Jinak to byl skutečně děs. Mladí nebo staří,
všichni tápali, neznali autory státní hymny, nevěděli, jak a kde zemřel
sv. Václav, kdy vzniklo samostatné Československo… A tak jsme dělali
osvětu. Za správnou odpověď dostali sladký koláč a pionýrský
přívěšek, v případě špatné odpovědi jsme je poučili.
Když jsme z Městských lesů odjížděli, loučil se s námi moderátor
souběžně probíhající akce jako s pionýry z Josefova a zval nás na
další návštěvu (také byl mezi těmi, kterých jsme se ptali :-).
Zpáteční cesta nám uběhla rychle a když jsme vjížděli na dvůr před
klubovnu, tachometr nám ukazoval krásných 71 km.
A jelikož nejsme bábovky, hned v neděli jsme k 71 km přidali dalších
26, neboť jsme se vydali na druhou stranu cyklostezky, a to do Kuksu.
Celkem si tedy můžeme zapsat krásných 97 km, což je výkon, který jistě
třeba na jaře budeme chtít zopakovat, možná i překonat (ale to až
zapomeneme na bolest zadních částí těl).