VAIKIS – školení vedoucích a instruktorů
V polovině října se uskutečnila první část vzdělávacího kurzu pro instruktory a vedoucí Královéhradeckého kraje. Tohoto kurzu se zúčastnilo více než 40 zájemců.
Něco málo po šesté hodině se na základnu v Nesyté začali sjíždět první účastníci připravovaného víkendového kurzu pro vedoucí a instruktory. Někdo dorazil pěšky, jiný autobusem, nebo autem. Ať už tak či tak do sedmi by tu měli být všichni, abychom mohli začít. Čekání se sice ještě maličko protáhne, protože jedna skupinka se opozdila, nakonec jsme se ale rozhodli to déle neprotahovat. Oni se zapojí, až dorazí. To už se zvedá Ivana „Rýma“ Vejvodová, aby nás přivítala: „zvládli jste první bojovku, dostali jste se až sem.“ Za chvíli nás čeká první část školení, ještě před tím ale musíme vyplnit přihlášky, což se kupodivu ukázalo jako trochu problematické. Než si konečně všichni zjistí délku praxe v Pionýru, jakou kvalifikaci vůbec mají a jakou chtějí získat, chvíli to taky zabere. Jen co to všichni po četných úpravách zvládli, připravili jsme si bloky a konečně se mohlo začít. Na začátek bylo připraveno téma Historie Pionýra a pokračovalo se až do současnosti. Od lektora jsme zjistili něco víc o tom, jak Pionýr vznikl, jak funguje, že je to demokratické, dobrovolné a politicky nezávislé sdružení dětí, mládeže a dospělých a plno jiných informací. Ke konci této přednášky konečně dorazila i poslední ztracená skupina a tak stihli alespoň první malý testík, kde jsme si ověřili, jak moc jsme přednášejícího poslouchali. Pro dnešek nás nic jiného asi nečeká a tak po tom, co se všichni ubytují, se sejdeme v další místnosti, která je sice o dost menší, takže je tam trochu stísněno, ale hlavně se tam topí. Hrajeme spoustu her, ale většinou se všichni drží pohromadě tak, jak přijeli z různých měst. Však to hned zítra pořadatelé pomíchají. Hned od sobotního rána máme pěkně nabitý program. Další vzdělávací blok, který je pro nás připraven se týká prožitkové pedagogiky a psychologie. Lektor Pepa, který ho přednáší, je opravdu akční. Aby si udržel pozornost i těch, co včera nedali na dobré rady a zamířili na pokoje až hodně dlouho po půlnoci, je schopný téměř všeho. Z přednášky dělá skoro divadlo a opravdu věrně předvádí různé temperamenty, povahové typy i nálady. Chvíli spíš šeptá, najednou skoro křičí a není mu vůbec cizí vyskočit třeba na stůl, nebo praštit s taškou o stůl. Asi po hodině přednášky nás rozdělí do čtyř skupin tak, aby ti, co spolu přijeli, byli v různých skupinkách, abychom se seznámili a naučili spolupracovat i s novými lidmi. Jsou tu pro nás připraveny čtyři aktivity, které nás trochu prověří. Každá skupina zamíří k jedné a přibližně po hodině se vrátí zase do přednáškové místnosti, kde si o tom trochu popovídáme a budeme pokračovat zase ve školení. V takovýchto hodinových intervalech se vždy něco naučíme a pak to zúročíme v praxi při hře. Probíhá to tak dokud se všichni nevystřídají ve všech disciplínách. Vyzkoušeli nás opravdu důkladně. Při první aktivitě byla důležitá spolupráce a hlavně komunikace. Na louce, kam nás poslali, ležel dřevěný stožár, hromada lan, provázky, vlajka, karabinky a sekyrka. Opodál byl z lan vytvořen velký kruh a uprostřed něho ještě jeden malý. Podle informací, které jsme dostali, bychom měli na stožáru vytvořit z karabinek soustavu na vytažení vlajky a pomocí lan dostat kůl do malého kruhu a tam ho vztyčit a pomocí kolíků ukotvit. Nakonec samozřejmě vytáhnout vlajku. To vše musíme zvládnout v časovém limitu aniž bychom vkročili do velkého kruhu, nebo se dotkli stožárem země mimo malý kruh. Možná to vypadá jednoduše, ale všichni se u toho dost zapotí… Po studijním odpočinku nás čeká další úkol. Opět je důležitá spolupráce, ale taky správné rozdělení funkcí a dobrá orientace. Ve skupině dostanou do dvojic GPS vysílačky, se kterými se nejdříve musí naučit pracovat a poté projít zadanou trasu a správně opsat nalezené kódy. Po další pauze, tentokrát na oběd, jsme pokračovali. Při tomto úkolu zapracovala především paměť. Ve vymezeném prostoru v lese byly rozstříhané části křížovky, které jsme museli najít, zapamatovat si je, vrátit se do tábora, namalovat je a nakonec ještě správně sestavit a vyluštit. Také nic jednoduchého. Poslední úkol před novou hrou potřeboval trochu fyzické zdatnosti. Čekali nás totiž lanové aktivity. Nejdřív si všichni vyzkoušeli projít dráhu, která tam byla jen na rozcvičení a pak jsme se přesunuli k té soutěžní.Vypadala mnohem jednodušší než ta tréninková, vlastně to byl jen pás natažený mezi stromy. A my jsme se stylem provazochodců měli dostat co nejdál. Tam kde jeden spadl, nastoupil další a tak dále a pořád dokola, dokud nám nevypršel čas. Ještě, že to bylo jen metr vysoko, akrobati by z nás asi nebyli. Další hra s názvem Majáky byla opravdu zajímavá. Tedy hlavně její uvedení. Úžasná scénka, kdy kvůli nerozsvícenému majáku málem ztroskotala loď s posádkou nás perfektně zapojila do děje. Po vysvětlení pravidel se vydáváme do lesa hledat svoje majáky. U každého nám plavčík sdělí, jakým stylem se můžeme dále pohybovat. Nezasvěcený kolemjdoucí by se tedy mohl trochu divit, kdyby narazil na skupinu prakticky dospělých lidí, kteří lezou po lese po čtyřech, se zavázanýma očima, nebo běhající pozpátku. Nás to ale netrápí a užíváme si zábavy naplno. Až do večeře a následně do noční hry máme osobní volno, během kterého se všichni připravují na nejhorší. V osm hodin je sraz na prostranství před budovami. „Proč by nám dávali tolik volna, kdyby to nebylo něco náročného?“ Však se brzy vše dozvíme. Napoví nám opět velice vtipná scénka. Do jídelny vtrhne horolezec v plné polní a jak na lesy řve: „Vydrž! Už tam skoro jsme! Vydrž!!“ Až opožděně si všimneme, že na laně táhne další osobu zabalenou do čepice a bundy s krosnou plnou vybavení na zádech, která přes šálu tlumeně kvílí, jak to bolí. Všichni pochopili, že si budeme hrát na horolezce. Po krátké prezentaci jsou nám vysvětleny pravidla a tak až do půlnoci běháme venku po lese, proplétáme se bludištěm ledovců, se zavázanýma očima ( to kvůli sněžné slepotě) tápeme pomocí provázků mezi stromy, běháme podle čísel, abychom se neztratili v sněžné pustině, přelézáme po pavoukovi z lan a pak už nás čeká jen přímý výstup na vrchol. Zároveň taky musíme zásobovat jednotlivé horolezecké kempy balíčky potravin, bez kterých nesmíme šplhat dál. Čím více pokročí doba, tím nás běhá méně. Někdo už zdolal vrchol, někdo to vzdal a někomu se nepovedlo dostat přes první překážky.Když byla hra ukončena, najednou jsou všichni plní energie a tak se pokračuje v zábavě ve školící místnosti. Tentokrát se baví všichni dohromady. Hrají se různé hry a kvůli smíchu se radši přesuneme do jídelny, abychom nerušili ty, co už šli spát. Ráno se nikomu nechce vstávat a tak je start nového dne trochu pomalejší. K poslednímu bloku tohoto školení – právu, jsou připraveni všichni, a to nejen proto, že se na nás přijel podívat i předseda Pionýra, Petr Halada. S touto přednáškou už je ale opravdu konec. Někteří odjíždějí hned, většina zůstává ještě na oběd, ale pak už se začneme všichni hromadně loučit. Není to však smutné loučení, protože víme, že nás čeká ještě druhá polovina školení, která se bude konat v listopadu v Josefově.