Strážci Národního parku Serengeti
V neděli 31.7. odpoledne jsme se měli podle dopisu, který jsme obdrželi několik dní předem, dostavit na habartovské letiště, odkud odlétal náš speciál směr Národní park Serengeti. Stanou se zde z nás po několikadenním výcviku noví strážci parku.
V neděli 31.7. odpoledne jsme se měli podle dopisu, který jsme obdrželi
několik dní předem, dostavit na habartovské letiště, odkud odlétal náš
speciál směr Národní park Serengeti. Stanou se zde z nás po
několikadenním výcviku noví strážci parku.
Po příletu na letiště nás čekala celní kontrola. Každý z nás musel
mít s sebou vlastnoručně vyrobený cestovní pas, aby nás pustili přes
hranice. Prošli jsme celnicí a museli si ještě vyřídit povolení
k pobytu, které obsahovalo i zdravotní prohlídku a povinné očkování.
Nakonec jsme si všichni zdárně vyřídili všechna povolení a mohli se
večer u táboráku seznámit s naší celotáborovou hrou.
Po setmění nás čekal první brontík odvahy a pak už jen sladký spánek ve
stanu.
Hned první den ráno po budíčku a nezbytné rozcvičce začínáme
s výcvikem.
Pro dobrou orientaci v terénu si vyrábíme dalekohled a kompas. Odpoledne
vyrážíme na naši první výpravu po parku. Jdeme jižním směrem až
k rotavským varhanům. Cestou plníme různé úkoly a soutěže, za které
získáváme body. Vítězné družstvo si na konci dne vybere svého maskota,
podle kterého se bude oddíl jmenovat. Nakonec z nás jsou Modré opice,
Zelení sloni a Červení lvi.
Druhý den opět pokračujeme ve výcviku. Tentokrát si cvičíme první pomoc,
při které nejprve skládáme lékárnu a pak zkoušíme obvazovou techniku.
Jde nám to docela dobře.
Konečně pořádně svítí sluníčko, a tak můžeme odpoledne začít
pořádnou vodní bitvou. Bojují děti proti vedoucím, a protože je jich
víc, s převahou vyhrávají.
Dále následuje výcvik – tentokrát zkoušky na zbrojní pas. Střílíme
na makety zvířat, abychom je uměli správně uspat, zaměřujeme na cíl a
snažíme se získat co nejvíce bodů.
Potvrzený zbrojní pas máme všichni a můžeme začít chodit na večerní
obchůzky parku, abychom objevili stopy pytláků a mohli jim zamezit zabíjení
zvířat.
Abychom se mezi sebou poznali, vyrábíme si své uniformy. Batikujeme si
trička savovou technikou. Každý z nás si mohl vybrat, co si na své triko
vyrobí. Většina z nás použila oddílová zvířata a přírodní
materiál. Z papíru si vystřihujeme namalované šablony a společně
s klacíky, listy a kamínky je pokládáme na rozložená trička. Když máme
hotovo, vedoucí nám to vše přestříkají Savem. Po zaschnutí si musíme
trika ještě pořádně přeprat, abychom z nich dostali zbytek Sava.
Odpolední slunné počasí využíváme na splnění vodotrapičské zkoušky.
Vypadalo to, že je tato zkouška těžká, ale všichni ji hravě zvládáme a
za odměnu získáváme slušivé kšiltovky s obličeji našich oddílových
zvířat. Poté následují další vodní hry.
Začalo období dešťů. Vyrážíme proto na obhlídku parku. Jdeme po
turistické stezce a kousek od napajedla narážíme na opodál stojící stádo
slonů. Zjišťujeme jejich počet, a protože nás tlačí čas, musíme se
vrátit do tábora na oběd.
Deště stále nepolevují, a tak po poledním klidu jdeme do našeho kina na
naučný film o Africe. Počasí se umoudřilo , takže po filmu můžeme plnit
další část výcviku. Jdeme do lesa, kde máme za úkol se schovat a
zamaskovat se před pytláky. Za nějakou dobu nás začnou vedoucí jakožto
pytláci hledat. Koho za určitý čas nenajdou získává bod do oddílu. Pak
už jen trénujeme na vybíjenou.
Je pátek a stále prší, a tak se vrháme do lesa stavět vlastní safari a
zoo z přírodních materiálů. Skoro všichni staví a snaží se vytvořit
co nejhezčí stavby. Nakonec zvítězilo safari stavěné Davidem, Honzíkem,
Terezkou a Dáďou.
Po obědě začínáme s pohybovými hrami. Hrajeme hru Na Lvy. Vedoucí
představují lvy a my strážci pomáháme pakoňům se přes ně dostat.
V lese byly rozmístěné míčky, které máme za úkol donést do tábora.
Lvi nás ale cestou chytají. Musí jich však být víc než nás. Chvíli nám
trvalo, než jsme přišli na taktiku, jak na lvy vyzrát. Musíme se domluvit,
aby nás bylo víc. Držíme se všichni za ruce a jdeme pomalu k pakoňům.
Postupně bereme pakoně a vracíme se do tábora. Někteří z nás ale útoky
lvů neustáli a pustili se. Lvi je poté do jednoho pochytali. Po posilnění
svačinou jdeme hrát oddílový turnaj ve vybíjené.
Večer dostáváme zprávu z našeho hlídkového letadla, že se u sloního
napajedla objevili pytláci. Oblékáme si své uniformy, nabíjíme zbraně a
vyrážíme. Pomalu se přibližujeme k napajedlu a opatrně pytláky
obkličujeme. Po menší přestřelce pytláky zajímáme a vedeme k nám do
tábora, abychom je mohli řádně odsoudit. Pytláci si ze začátku
vymýšlejí, že jsou reportéři, kteří přijeli do Afriky natáčet
dokument, ale pod tíhou důkazů se nakonec přiznávají. Kupodivu za sebe
skládají vysokou kauci a jsou na podmínku propuštěni.
Další den déšť konečně ustal a my můžeme připravovat klec a záchytnou
síť na odpolední záchrannou akci pro poraněného tygra. Zbytek členů si
modeluje z domácí modelíny malá zvířátka. Také stavíme několik ohrad
a doděláváme výzdobu.
Po vydatném obědě vyrážíme na záchrannou misi. Cestou nalézáme na
stromech fáborky, které nám tu zanechali naši průzkumníci. Rozhlížíme
se, kterým směrem pokračují a vydáváme se tam. Vedou nás směr Komáří
vrch. Konečně docházíme k místu, kde leží zraněný tygr. Pomalu se
k němu blížíme a uspáváme ho. Poté ho odchytáváme do sítě, abychom
ho mohli donést do tábora, kde se o něj můžeme lépe postarat.
Naši starší členové se poté vydávají nahoru na Komáří vrch a malí se
vracejí s tygrem zpět do tábora.
Nedělní ráno na nástupu se dozvídáme program na dnešní den. Neděle je
den návštěv a proto si ve stanech uklízíme trochu víc a připravujeme
špinavé prádlo na odvoz. Po svačině se necháváme pomalovat barvami na
obličej.Pomalu se z nás stávají tygři,sloni, lvi ,opice a další
zvířata.
Po poledním klidu se otvírá brána našeho národního parku a můžou
k nám vstoupit návštěvníci. Do nástupu ukazujeme rodičům, kde bydlíme,
co jsme si vyrobili a vyprávíme jim své zážitky.
Ve tři hodiny je nástup a po něm máme letos pro rodiče připravenou ukázku
táborového života.Vedeme si je do stanů a za chvilku je vyhlášen budíček
a nástup na rozcvičku.Většina rodičů jde cvičit s námi, a aby se
rozhýbali cvičíme na známou písničku „Hlava,ramena, kolena palce“.
Poté si mohou zkusit střelbu na zvířata a následuje část nazvaná
„Pomaluj si své rodiče“. Maminky i tatínkové se ochotně nechávají
malovat a děti na jejich obličejích tvoří někdy hezké a jindy zvláštní
malby.
Pak už se jen nachýlil čas, kdy rodiče začali odjíždět a v táboře
jsme byli zase jen my sami. Tento náročný den ukončujeme pořádnou
diskotékou.
Na pondělní den byla vyhlášena vybíjená dospělých proti dětem.
Vedoucích bylo osm a dětí celkem dvacet šest. Hrajeme na dvě vítězství.
Nejdříve nás vedoucí všechny dokázali vybít, ale další dvě hry už
vyhráváme my, akorát je to vždy maximálně o pár životů.
O poledním klidu si všichni zalézáme do spacáků a zkoušíme usnout.
Většině z nás se to i přes první protesty, že neusnou, povedlo.
Odpoledne nás čekal „Faktor strachu“. Úkoly plní vždy jen pár
dobrovolníků. Pro nejmenší byl třeba úkol sníst pavouka. Odvedli jsme je
stranou, přichystali Jojo bonbóny pavouky a poté postupně děti přicházely
a musely zavřít oči. Nejprve dostaly otázku, jestli sní pavouka. Všechny
váhaly, ale když dostaly do pusy bonbon, ulevilo se jim a snědly ho. Dalším
úkolem bylo zjistit poslepu, jaké tři předměty se nacházejí ve
sklenicích s bahnem, vydržet deset minut v podřepu s nataženýma rukama,
poznat podle chuti, co dostaly do pusy, spojit se ve družstvu provázkem
provlečeným skrz tričko a kalhoty a ještě pár dalších těžkých
úkolů.
Další den nám skoro celý propršel. Dopoledne ještě stíháme uspořádat
malou střelnici na lízátka a střelbu na terč. Protože už každý z nás
někdy vzduchovku v ruce držel, docela nám to šlo. Po odstřílení se
ještě vydáváme vyzbrojeni pláštěnkou a holinkami do lesa na houby a pár
jich nacházíme.
Odpoledne ale už trávíme celé v budově. Venku prší, a tak si hrajeme
společně Černého Petra, lovíme jablka z lavoru plného vody,zkoušíme
pít hlavou dolu a hádáme slova. Poté se jdeme koukat na DVD Piráti
z Karibiku.
Večer zalézáme do spacáků a doufáme, že zítra bude počasí lepší.
Předposlední den našeho pobytu v národním parku jdeme ještě jednou na
výpravu po okolí. Vydáváme se na nedaleký Kozí hrádek. Pozorujeme odtud
Rotavu a mezi stromy vidíme i střechu našeho tábora.
Odpoledne hrajeme ještě pár „sranda her“ a stavíme ze špulek co
největší kruh. Pak už jen hrajeme vybíjenou a večer po večeři máme
konečné vyhodnocení tábora. Každý z nás získal minimálně dva diplomy
a účastnický list.
Večer si ještě opékáme tábornický chléb zvaný „Hadi na rožni“.
Poté už se jen umýt a honem do spacáků.
Nastal poslední den našeho pobytu v Národním parku Serengeti. Dopoledne si
balíme své kufry, pomáháme s úklidem a po obědě pro nás opět
přilétá náš letecký speciál, který nás odveze zpět do Habartova
k našim rodičům, abychom jim mohli vyprávět vše, co jsme na letošním
táboře zažili.
Napsala + foto Anna Kováčová