Šikana je špička ledovce
V posledních týdnech je pozornost nemalé části veřejnosti upnuta k případu žáků šikanujících učitelku. Bohužel nejde o tak řídký jev, jak by se mohlo zdát: v r. 2015 zaznamenala inspekce případy agrese vůči učiteli ve 28,8 % zkoumaných základních škol. Nebýt nezaviněného úmrtí pedagožky, asi by i tento případ prošel bez povšimnutí.
Nechci být generálem po bitvě, ostatně dnes leckdo vyslovuje soudy.
Shodují se v jednoznačném odsouzení šikanujícího jednání. To ale
přece musí vyslovit každý rozumný člověk. Daleko více bych přivítal
seriózní debatu o tématu šikany, ale především o výchově obecně. Jen
společné postupy při budování zdravých sociálních vazeb mají totiž
smysl a mohou podobným situacím předcházet.
Jako představitel organizace, ve které pracuje přes pět stovek oddílů a
více než stovka otevřených klubů, desítky tisíc členů i nečlenů a
tisíce dobrovolníků-vychovatelů, považuji téma výchovy za mimořádně
závažné, i když značně opomíjené, ovšem o to více bičované
v případech tak křiklavých jako předmětná šikana.
Bylo by příliš povrchní tvrdit, že jde o selhání určitého modelu
výchovy, byť k pochybení muselo dojít. Rychlé soudy totiž snadno
přehlédnou, že kořeny podobného patologického jednání jsou v daleko
větší paletě příčin, než je pouhé selhání jednotlivce či snad
systému. Řeč je o hodně složitém sociálním jevu. Jde o souvislosti
sahající přes vliv rodiny, faktické možnosti učitelů či výchovných
institucí až po obecný hodnotový žebříček a vzory, které jsou dětem,
mimo jiné i médii, každodenně nabízeny.
Nebudu předstírat, že Pionýr či já osobně víme o obecném a snadném
řešení. Ale s klidným srdcem můžu říct, že nabízíme vyzkoušené
osvědčené cesty. Z mnoha zkušeností víme, že jinde tzv. problémové
děti často v oddílech mohou působit pohodově a možná se díky tomu
„srovnat“ například i ve škole. I proto je u nás výskyt šikany a
podobných jevů skutečně nízký. Naše oddíly jsou, slovy Programu
Pionýra, „školou vztahů, respektu a řady dalších sociálních
dovedností“. Místem, kde je prostor pro soutěživost a zdravé
sebeprosazování, ale i pro přátelství a porozumění. Jsou prostředím
podněcujícím osobní rozvoj jedince, ale ne hrubý individualismus, protože
týmová spolupráce je tu nezbytná. Je nutné se umět dohodnout a
přizpůsobit, jindy zase ukázat své schopnosti a třeba i převzít
iniciativu.
Nepěstujeme kult dítěte chráněného před každou překážkou, cílem
není o děti přehnaně pečovat a umetat jim cestičky, ale nabídnout jim
prostor, kde se mohou podílet na tvorbě své činnosti, poznávat rovnováhu
práv a povinností i přijímat odpovědnost za svá rozhodnutí.
To ale není jediný přínos, který Pionýr i další spolky dětí a
mládeže nabízejí. My máme funkční žebříček hodnot zformulovaný do
Ideálů Pionýra, například Přátelství, Pomoc, ale i Překonání či
Pravda. Hodnoty popsané v jakémsi dokumentu mohou zavánět formalismem, ale
ony vycházejí ze skutečného života našich oddílů, jsou naplňovány
mnoha praktickými činnostmi. Smyslem není, aby je děti papouškovaly, ale
aby je podvědomě vnímaly a ctily. Pomáhají nám v tom i naše výchovné
programy, z nichž část je přímo zaměřena na rozvoj sociálních
dovedností, které jsou nepochybně klíčové pro předcházení rizikovému
chování, jako je šikana.
Jistě, i v oddíle se může takové chování vyskytnout, příčin je
totiž velmi mnoho. To vyžaduje, abychom si tento problém uvědomovali
neustále, ne jen v době, kdy média víří vodu kolem jednoho případu,
abychom uvažovali nad souvislostmi a místo rozmíšek vedli veřejnou diskuzi
a společně vytvářeli pro děti prostředí podnětné a zároveň
bezpečné. Pionýr podobnou debatu uvítá a zapojí se do ní.
Tento text byl zároveň rozeslán médiím jako tisková zpráva.