S Horizontem za zábavou
Pionýrský oddíl pro náctileté – Horizont, připravil pro své členy noční putovní výlet.
Je pátek podvečer a já mířím do Jaroměře s batohem na zádech. Na nádraží se sešla skupinka lidiček, aby vyrazila na první společnou akci s nově založeným oddílem pro náctileté – Horizontem. I když vedoucí koupí hromadnou jízdenku jen do Hradce, nikdo z nás se nad tím nepozastavuje. Zpátky se totiž vracíme po svých. Ve vlaku všichni vtipkují o tom, jaká to bude sranda, až budeme o půlnoci bloudit s jazykem na vestě po neznámých končinách a neuvidíme ani na krok, natož na ukazatel u cesty, přičemž netuší, že nás něco podobného opravdu čeká. Čas do setmění, to aby měl pochod zajímavější atmosféru, strávíme v kině, kde si po dlouhých debatách vybereme historický film Bathory. Je to opravdu zajímavé, jen se někteří, nebo spíš některé z nás začínají maličko bát. Film je totiž trochu strašidelný a vyhlídka na nadcházející dobrodružství mu ještě přidá. Se závěrečnými titulky odcházíme dokoupit poslední zásoby na cestu a na zítřejší snídani a něco před devátou hodinou večerní vesele vyrážíme směr letiště. Jenže Hradec není malý, což hned zjistíme. Sem tam nějaká místa poznáme, nebo nám napoví zastávka MHD, dostaneme se i na Slezské předměstí. Po tom, co bloudíme přes hodinu a nemůžeme najít tu pravou cestu a třikrát mineme stejný obchod (samozřejmě pokaždé z jiného směru), začíná pár lidí remcat, ale když nám obětavý kolemjdoucí dopodrobna popíše cestu ven z města, vrací se všem jak síly, tak humor a optimistická nálada. Krize byla zažehnána! Teď už z cesty sejít nemůžeme, a tak „zadem“ po vedlejších silničkách putujeme bez problémů či kolizí dál směrem k Josefovu. Projdeme kolem odbočky k letišti a podle ukazatelů zjišťujeme, že před sebou máme už „jen“ šestnáct kilometrů. Ani aut nepotkáme moc a těch pár si nás všimne už z daleka, protože jsme ověšeni blikátky a odrazkami, abychom byli vidět. Ve Skalici se k nám dokonce přidá další pocestný, malá mourovatá kočička, která nám dělá společnost až do Vlkova. I přes únavu udržujeme dost ostré tempo a tak poslední kilometry utečou jako voda, i když některým už nohy dosluhují a nechají se popohánět od těch, co chtějí být co nejdříve v teple. Do Josefova, na naši klubovnu, dorážíme okolo třetí hodiny ranní. Chvíli jen tak posedáváme s nohama nahoře a doplňujeme energii opožděnou večeří. Netrvá to však dlouho a zamíříme do hajan. Uložení ve spacácích ještě znovu probíráme zážitky, ale pak nás přemůže únava a my se oddáme zaslouženému odpočinku. Druhý den dopoledne, když všichni vstanou, znovu přetřásáme neobvyklý výlet a shodujeme se na tom, že to bylo fajn a určitě si to někdy zopakujeme. Ani nás kupodivu nebolí nohy.