Právě dnes

Dnes, 20. ledna 2015, je to přesně 25 let od Mimořádné konference pionýrských pracovníků, kde bylo rozhodnuto o tom, že Pionýr bude dál fungovat jako samostatná organizace.V Brně bylo na Mimořádné konferenci pionýrských pracovníků rozhodnuto o obnovení činnosti Pionýra v návaznosti na období samostatnosti z let 1968–1970 a v duchu nejlepších zkušeností z dlouholeté tradice různorodé zájmové činnosti. Po čtvrt století je Pionýr stále jednou z nejvýznamnějších organizací dětí a mládeže u nás a působí ve všech krajích naší republiky.

Právě dnes

Na jednání konference bylo původně zvoleno 440 delegátů s hlasem rozhodujícím z celého Československa, tři se však mandátu vzdali, zbylo 437 delegátů. Do Kongresové haly Výstaviště v Brně jich přijelo 414, což je 94%! I toto číslo svědčilo o zájmu pionýrských pracovníků o změny v Pionýrské organizaci SSM a jejich nasměrování.

JEDNÁNÍ ZAČALO
Kdo zažil mnoho předcházejících konferencí, kdy se po v tichosti přijaté úvodní zprávě rozeběhla klasická diskuze, při níž se za řečnickým pultíkem četla předem připravená vystoupení, ten se nestačil divit. Ale to snad očekával jen málokdo… Jednu chvíli se zdálo, že nemalá část delegátů s sebou přivezla vlastní (a pochopitelně ten nejlepší) návrh nových dokumentů. A z toho byl značný Babylón…
Před zahájením konference ještě proběhla mezi delegáty anketa. Každý se mohl vyjádřit k nejdůležitějším bodům diskutovaných materiálů. Ta sice prokázala velkou shodu názorů z hlediska základního cíle – pokračovat v práci – a jeho rámcového vymezení, ale proti předpokladům to jednání neurychlilo. Některé skupinky delegátů či jednotlivci utápěli čas i energii svoji i ostatních v nekonečném připomínkování třeba již potřebnou většinou přijatého závěru, jen proto, že osobnímu názoru (čti formulaci) nebylo popřáno sluchu… Připomínky k připomínce připomínky – to byla nezbytná daň, kterou bylo třeba „platit“ za získanou volnost a nedostatečný respekt k vlastním pravidlům.

HLAVNĚ NĚCO UDĚLAT! COKOLI A HLAVNĚ OKAMŽITĚ!
To bylo motto radikálů, aniž by tito nezřídka tušili či alespoň navrhovali, co a jak dál… Proto byly i chvíle, kdy mnohé delegáty zaplavoval pocit nedůvěry – že nastalý zmatek může nakonec přerůst až v rozklad. Několikráte hrozilo, že se ve vymezeném časovém prostoru nepodaří konferenci dojít až k řádnému usnesení. Opakované návrhy, dohady, upřesňování, změny, hlasování a zase hlasování. Bojovných diskusí bylo vpravdě nekonečné množství – třebas‘ se často zápolilo skutečně „jen“ o slovíčka, nebo se konference utápěla v opakovaně vyvolávaných procedurálních problémech.
Za zopakování však stojí, že v jednom nebyl spor vyhrocený či na vážkách: když přišla na pořad otázka, zda pokračovat v práci s dětmi. V tom panovala téměř úplná jednota: Ano, určitě, vždyť jsme v oddílech s dětmi dělali léta dobrou práci. Slovní řež nastávala často v jednotlivostech. Mnozí nebyli ochotni přistupovat na kompromisy při formulování. Průběh jednání byl opravdu velmi složitý. Hlasovacím maratonem, často ani ne odstavec po odstavci, ale větu po větě procházely schválením nově tvořené dokumenty.
Navíc – a to připouštěla opravdu menšina účastníků – nešlo jen o nové dokumenty a nové tváře ve vedení. Konference měla sice dát potřebný nový rámec v podobě organizačního řádu (stanov), ale měla také nalézt shodu a stanovit jasný směr dalších kroků, které je nezbytné společně dělat.

VÝSLEDKY ALE PŘIŠLY
Nabádání k zachování a užívání chladné hlavy slyšeli delegáti v průběhu jednání mnohokrát. Přesto se opakovaně rozpoutávaly dohady o věcech zásadních, ještě častěji však o detailech či slovíčkách. Po hodinách naplněných náročným jednáním se však dospělo i k úspěšným koncům. Chmurné předpovědi se nenaplnily, přes jistou rozrůzněnost názorů i motivací se delegáti dobrali zásadních závěrů:
• Bylo rozhodnuto, že organizace ponese název Pionýr/Pionier.
• Schváleny byly základní dokumenty obnoveného spolku, byť s označením prozatímní.
• Zvoleny byly nové nejvyšší orgány:
Přípravná federální rada Pionýra a její předseda – Stanislav Klíma.
Přípravná federální kontrolní a revizní komise Pionýra.
• Byl přijat text dopisu předsedovi vlády ČSSR Marianu Čalfovi a delegáti konference se dohodli, že vyšlou delegaci k prezidentu republiky V. Havlovi.
• Mimořádný sjezd Socialistického svazu mládeže byl vyzván, aby vzal na vědomí rozhodnutí o osamostatnění PO, která doposud byla součástí SSM, a schválil opatření, umožňující její osamostatnění bez zbytečných průtahů.
Po půlnoci (vlastně již v neděli 21. ledna) bylo přijato poslední usnesení a konference byla – za občasného zhasnutí světel v sále techniky nespokojenými s prodlouženým časem jednání – řádně ukončena.

NESPORNÝ ÚSPĚCH MĚL I SVÉ STÍNY
Kromě skutečnosti, že prozatímní dokumenty neobsahovaly ustanovení o symbolice – u níž převážil názor, že má být upřesněna až po daleko širší diskuzi vedené i s dětmi, nebo též kvůli nezodpovězeným otázkám – co bude s profesionálními vedoucími pionýrských skupin (na něž konference rozhodně ani odpověď dát nemohla) bohužel zůstaly jen ve velmi hrubých obrysech naznačeny potřebné organizační postupy, které bylo potřebné vykonat, ideálně koordinovaně. Pionýru tato nedůslednost přinesla do budoucna mnoho, zejména ekonomických problémů.
Na jednání přítomný předseda Ústředního výboru SSM, Martin Ulčák, sice slovně proces obnovy a osamostatnění Pionýra přivítal a přislíbil pomoc a materiální zajištění, ale právě to bylo školní ukázkou důsledku našeho neopatrného a příliš důvěřivého přístupu. Zůstalo jen u příslibu.
Neujasněnost budoucích kroků a nedůslednosti v postupu, ba i neshody na jednotlivých organizačních úrovních, způsobily, že na mnoha místech následně převládly pouze dílčí zájmy a blaho a zájem Pionýra trpěl. Napravovala to sice svojí následnou prací Přípravná federální rada Pionýra, ale ta nemohla zastat všechno. Ostatně ne všichni její členové se práce v ní účastnili a k naplňování závěrů MKPP přispívali, někteří působili i naopak…

Publikováno: úterý 20. ledna 2015 0:00 Vložil: Martin Bělohlávek

Související odkazy

« Zpět na výpis článků

© 2024 Pražská organizace Pionýra | praha@pionyr.cz