Pot, smích a slzy aneb Pražská Bambiriáda očima organizátorů
„To se sem nikdy nemůže vejít!“ Jsem zoufalá. Prostor pro naši expozici vypadá úplně jinak, než jak jsme s ním počítali. Bezradně stojím uprostřed nebezpečně malého travnatého placu a pomalu propadám panice, vždyť začínáme už zítra! „Ale ne, podívej, to pude…“ A taky že jo. Za vydatného smíchu, klení a hlavně neustávajícího deště nám pod rukama pomalu roste pionýrská expozice na pražské Bambiriádě.
Hned první den ráno se málem rozpláču. Dojetím. Těsně před tím,
než se otevřou brány pro veřejnost, přijde do naší expozice zrzavý
klučina a dobře deset minut nás chválí: „Jéé, pionýři, to já se
pokochám. Vy to máte vždycky tak vymakaný, to je naprosto neuvěřitelný,
naši se jako snažej, ale tohle, to je prostě něco. Vy to máte fakt pro ty
děcka, každej rok skvělej nápad, to je prostě suprový! Loni jste to měli
taky tak nádherný a vymakaný…“
Kdo byl ten nadšený fanoušek? Byl to skaut, člen SOS, která celou
Bambiriádu zajišťovala po bezpečnostní stránce. Rozhlédla jsem se okolo a
viděla všude totéž: stánek, nástěnky, letáčky, balónky a lízátka.
Pak jsem se podívala do naší expozice a bylo mi jasné, že všechno půjde
hladce.
Za celé čtyři dny jsme se ani na moment nezastavili, neustále jsme měli
plno. Některé maminky k nám chodily najisto: „Jéé, pionýři, vy máte
zase pro děti ty soutěže, že jo?“ Dětičky se vyřádily na deskovkách,
rukodělkách, lanových aktivitách, ve střelnici a v týpku, a rodiče si
mezitím přečetli něco o našich ideálech a Opravdu dobrém táboře. To je
vůbec báječná kampaň. Když přišli rodiče-skeptici („no Pionýr, to my
víme svoje“), dostali letáček ODT. Žádné vnucování našich oddílů,
jen rady jak vybrat tábor. Výsledek? Nadšený rodič se probírá naší
nabídkou táborů, sám si bere portfolio o Pionýru a vysílá své dítko na
soutěže v expozici. Program, který jsme pro děti připravily musel být
opravdu lákavý, protože mnohé z nich neváhaly opustit prostor Bambiriády
a vydat se na den otevřených dveří v dálavské klubovně hned za
rohem.
O naši expozici ale jevily zájem i média a významné osobnosti. Dětská
tisková agentura s námi přišla udělat rozhovor; za velkého focení a
mávání nás navštívil primátor Pavel Bém. Jako pravý skaut nám na
pozdrav podal levou ruku. Největší radost mi ale udělala manželka jeho
excelence bulharského velvyslance, která přišla takzvaně inkognito. Potom,
co si se svým synem prošla celou expozici, se nám do infostánku přišla
představit. Potřásla mi rukou a nadšeně vyprávěla, jak si to u nás
její syn parádně užil.
Možná že pro jednotlivé skupiny, které nám s Bambiriádou pomáhaly,
z toho žádné nové děti do oddílu nebudou. Ale jako sdružení jsme si
udělali takovou reklamu, že už snad brzo nebudeme muset čelit otázkám typu
„Pionýr, a to ještě existuje?“
Závěrem zbývá jen poděkovat všem, kteří letos pomohli a doufat, že
příští rok bude ještě o něco lepší!
Text Hanka „Popelka“ Farkačová
Foto Jirka Tomčala, Jakub Kořínek a Jiří Jirsa