Pohádka o rekolaudaci klubovny
Držím v ruce potištěný papír. Zdánlivě obyčejný papír, jakýsi dokument, který však pro naši pionýrskou skupinu znamená dovršení jednoho snu a výsledek několikaletého úsilí. Na tom dokumentu jsou slova jako „rozhodl o změně užívání stavby… na klubovnu pionýrské skupiny…“, za kterými se skrývá plno zážitků a zkušeností, o které se s vámi dnes chci podělit…
Bylo – nebylo… Na podzim 2006 se nám splnil dávný sen. Knihovna,
s níž sousedila naše klubovna, se konečně přestěhovala do nového
lepšího sídla a my jsme díky přímluvě jednoho „člověka na správném
místě“ získali do nájmu další prostory. Když jsem převzala všechny ty
nové klíče a rozhlížela se po více než trojnásobných klubovnách a
skladech, byla jsem v euforii a říkala si: „tohle je vrchol všeho, co jsme
si ještě mohli přát“. Netušila jsem, že to bude trvat ještě téměř
tři roky, než se náš sen završí definitivně.
Začalo to celkem nevinně: Z Tezy (majitel klubovny), nám dopisem sdělili tu úžasnou zprávou, že nám byly přiklepnuty naše nové prostory (skoro jsem slyšela ten skřípot zubů, když to psali – nadšení asi úplně nebyli). V tomtéž dopisu však byla věta: „Upozorňujeme, že podmínkou k uzavření nájemní smlouvy je kladné rozhodnutí ke změně využití nebytového prostoru…“ Protože si však na Teze brzy uvědomili, že dokud neuzavřeme smlouvu, nebudeme za objekt platit, na uvedenou podmínku rádi zapomněli.
Týdny a měsíce běžely a my jsme se postupně zabydlovali v nových klubovnách. Sehnali jsme peníze, sehnali jsme plno materiálu a vybavení, sehnali jsme pomocníky. Vlastními silami a prostředky jsme všechno přebudovali a opravili a za rok, v září 2007, jsme slavnostně přestřihli pásku. K původní malé klubovně přibyla čajovna, sál a nové sklady. Žili jsme si spokojeně a užívali si naše skvělé útočiště.
Když tak na to dnes zpátky koukám, asi nás pálilo dobré bydlo :-) Jenže já jsem pořád i po tom roce měla před očima tu podmínku a bála jsem se, že s tím jednou Teza vyrukuje a o klubovnu přijdeme. A tak jsme se jednoho dne konečně odhodlali a dotázali se na stavebním úřadě, co s tím. Paní úřednice se velmi podivovala, proč se o takovou věc staráme my a ne majitel sám. Ale protože jsme nepolevili, dostali jsme pokyn: „Změna užívání z knihovny na klubovnu? To je přece formalita! Podejte žádost a my to vystavíme.“
I podali jsme tedy žádost, 20.2. 2008. Jaké bylo naše překvapení, když nám přišel z úřadu dopis s žádostí o doložení revizi elektroinstalace, vyjádření hasičů a hygienika. Tak formalita? No dobrá, s chutí do toho, půl je hotovo.
Revizní technik prohlíží elektroinstalaci, zprávu máme v ruce koncem dubna a s ní i fakturu na 1428 Kč. Zprávu pro hasiče pro nás naštěstí vyřídí jedna známá – píšeme tedy další žádost, znovu kopíruju plánek a vyznačuju detaily. Koncem května probíhá prohlídka místa činu. Až na pár drobností je vše asi v pořádku. Pro případ, že byste podnikali podobné taškařice, vám nedoporučuji nazývat některou místnost ani z legrace „archiv“. Na ten se totiž vztahují přísnější předpisy. Přejmenování místnosti to vyřešilo :-) Pak zbývalo čekat – zpráva putovala k hasičům a závěr k nám dorazil až v únoru 2009. „Pan hasič“ mi ho přinesl až do práce. Tentokrát bez faktury.
Zlatý hřeb je vyjádření hygienika. Při telefonické konzultaci jsme opět předčasně uchlácholeni: „Ano, nejste škola, předpisy se na vás vztahují jen přiměřeně. Hlavně jestli máte dost místa a záchody. Pošlete žádost a my odpovíme.“ Posíláme tedy žádost a ejhle – paní hygienička se chce pro jistotu přijít podívat (opět květen). Domlouváme schůzku a gruntujeme :-) Cokoli, co nás jen napadne, upravujeme a chystáme na důležitou návštěvu. Paní hygienička je milá a příjemná – ale hned po jejích prvních slovech mě přechází humor a vidím, že na slovo „přiměřeně“ mám okamžitě zapomenout. Podmínky pro nás mají platit na 100%. Paní hygienička prochází všechny prostory, probíráme všechno možné i nemožné a já pomalu blednu. Trable typu papírové ručníky vyřešíme asi hravě. Nelíbí se jí naše místnost nářaďovna, její obsah zavání dílnou a na to je v ní málo místa a světla. Změna názvu na „sklad nářadí“ to spraví :-) Nad naší příruční kuchyňkou přimhouřila oko se slovy „to je čajová kuchyňka, tady si jen vedoucí vaří čaj, žeee???“. Pochopitelně přitakáváme. Že máme tři záchody – pro holky, pro kluky a pro vedoucí, fajn, v pořádku. Že k nim ale nemáme bezbariérový přístup a že holky a kluci nemají samostatnou předsíňku s umyvadlem, to nám „odpustí“ (!!!) jen proto, že se nejedná o novostavbu. Je však potřeba vyřešit odvětrání místností u WC a jakýchsi dalších větráků v kumbálu. Snad to zařídí Teza. Kumbál na uklízecí prostředky je neuznatelný, protože nemá výlevku. No snad bude možné uznat naši výlevku u WC. A hlavním problémem je osvětlení. Naše zářivky a lustry se nezdají dost dobré – pokud zde děti občas něco kutí, nějaké rukodělky, hmm hmm… to asi nevyjde. Je potřeba zajistit měření intenzity osvětlení. Začíná to připomínat pohádku o kohoutkovi a slepičce…
Píšu si požadavky a podmínky k dořešení a vidím rudě. Argumenty „kolik je v Brně kluboven, co nemají ani jeden záchod, natož aby měly tři se samostatnou předsíňkou“, se ukazují jako zbytečné a paní hygienička nám sděluje, že všechny tyto klubovny patří zavřít jako nepovolené. Snažíme se loučit v klidu a s úsměvem :-)
Srpen 2008, po táboře. Probíhá měření intenzity osvětlení v klubovně. Pán s metrem a krabičkou chodí po klubovně. Dělí si stoly na čtvercové sektory a kreslí si plánky… Zpráva je pak nepříliš příznivá a faktura na 3556 Kč.
Nějakou dobu se snažíme zajistit nápravu nedostatků, sami i s Tezou. Občas jen tak vyčkáváme, necháváme problém spát a věnujeme se jiným věcem. Konečně někdy po vánocích si domlouváme audienci u paní hygieničky. Návštěva k mé úlevě probíhá klidně – paní hygienička si notuje s naším skupinářem Dědkem o situaci ve školství a pak si vyslechne, co jsme všechno zajistili a napravili. Z instalace nových zářivek ve všech klubovnách jsme se zatím vyzuli a jen vyměnili některé žárovky za silnější. Podáme ještě jeden vysvětlující dopis a následně obdržíme kladné vyjádření hygieny. Jupí!
11.3. 2009 slavnostně posílám všechny dokumenty na stavební úřad. Očekávám, že už bude všechno v pohodě. Jak jsem se spletla! Úřad svolává ještě jedno řízení přímo na místě, za účasti hygieny a Tezy na 23.4.2009. Zatímco Teza na to kašle, paní hygienička se opět dostaví a s úsměvem kontroluje naše papírové ručníky a další nápravy. Pokouším se ji ohromit hučícím fungujícím větrákem :-) Řízení končí v klidu a spokojeně. Za nějaký čas si úřad vyžádá ještě jedno doplnění plánku. Zbývá čekat. Ještě jednou a snad naposledy.
8. června 2009 vydal stavební úřad Rozhodnutí o změně užívání nebytových prostor – z knihovny na klubovnu pionýrské skupiny. Až se vrátím z tábora, zastavím se ještě na úřad pro razítko nabytí právní moci.
Pohádka má končit šťastně a ta naše tedy šťastný konec má. Je srpen 2009. Můj spis nazvaný „rekolaudace klubovny“ má asi 80 stran. Po třech letech od převzetí klíčů, po roce a půl od podání žádosti, konečně sídlíme v naší klubovně legálně. Zbývá už jen jediné – sehnat každý rok dostatek peněz na nájem a provoz. Ale to by byl zase jiný příběh…
Hanča Procházková
Související odkazy
Přiložené fotografie
