Patnáctiletý ProRock
Psal se rok 2000, 14. října, a v pražském klubu Prosek předstoupila před porotu I. ročníku, tehdy nejmladší soutěže Sedmikvítku, první z 16 finálových kapel. Do nově vzniklého festivalu mladých rockových kapel, kterých tehdy bylo celé ČR tolik, že by je člověk spočítal na prstech jedné ruky, se přihlásilo 23 kapel ze čtyř krajů ČR. Abychom tehdy dostali ProRock do povědomí a přilákali soutěžící, museli jsme rozeslat desítky dopisů na adresy DDM, sdružení, ZUŠ, ZŠ apod. Po skončení pilotního ročníku soutěže tehdy napsal novinář Petr Hnilo na stránkách rockového měsíčníku: „Pro Rock je pro tuzemský rock bezesporu velmi přínosná akce…“ a později s ním souzněl i redaktor a hudební kritik Jaroslav Špulák na stránkách Práva.
Píše se rok 2014, 15. listopadu, a v pražském klubu Nová Chmelnice,
předstupuje před porotu soutěže ProRock, první z 10 finálových kapel…
Do XV. ročníku festivalu, jakých jsou po celé ČR dnes desítky, se jich
přihlásilo z Česka a Slovenska 300 (!). Přihlašovací boom je hlavně
výsledkem spolupráce s partnerem soutěže, serverem bandzone.cz. Musela být
ustanovena porota, která v neveřejném kole vybrala napřed
50 semifinalistů, ze kterých pak vzešla finálová desítka.
ProRock prošel během patnáctileté tradice přirozeným vývojem, byly
lepší i slabší roky a o to více jsem rád, že tato sinusoida byly letos
výrazně rostoucí. Soutěž se vrátila v žánrovosti více ke „kořenům
vzniku“ a ve finále byl slyšet nejen cross–rock a metal, ale i folk-rock
a pop-rock a do textů autorských skladeb se vrátila čeština. Velkou devizou
letošního ročníku byla opět vynikající porota, která svým konkrétním
a smysluplným hodnocením ke každé kapele dokázala inspirovat a motivovat.
Na tomto se shodla drtivá většina soutěžících. Za všechny porotce uvedu
alespoň dvě jména – Alexandra Guhu, šéfdramaturga TV Óčko a Karla
Maříka, majitele hudebního studia, a především vynikajícího muzikanta a
skladatele mnoha úspěšných songů.
Obdobných soutěží pro začínající kapely jsou dnes desítky, zpravidla
ale, jak rychle se objeví, tak rychle zmizí. Žádná, snad s výjimkou
Rockfestu Michala Pavlíčka (XIX. ročník), ale nemá takovou historii a
(k mému překvapení) tak dobrou pověst. Jsme jediným spolkem, který se
vedle své hlavní činnosti věnuje i organizaci celorepublikové soutěže
v tomto žánru, věkově do 26 let (alespoň pokud vím). Je to dáno mimo
jiné i zařazením do projektu Pionýrský Sedmikvítek, podporou MŠMT a
doposud i hl. m. Prahy.
Více fotek z Pionýrského Sedmikvítku najdete na našem facebooku.