Letní táborová škola Kamenec
27 účastníků, 26 získaných kvalifikací První část letošní „LTŠky“ se konala 20. – 30. srpna na táborové základně v Kamenci v Orlických horách. Od momentu, kdy jsme se od nás z oddílu přihlásili, jsem se těšil. Jak se ale akce blížila, tak nějak jsem začínal mít strach – přece jen slovo „škola“ hovoří samo za sebe. Přemohl jsem ale všechno, co ze mě chtělo zůstat doma, a vyrazil jsem.
Kamenec je od Ostravy krapet daleko, ale dorazili jsme, jak jsme slíbili. Po
příjezdu se nás ujal Stuchla – „Odložte si batohy a přijďte za mnou,
dám vám nějakou práci“. Ostatní už dělali. Každý se nějak podílel
na oživení základny. Pak přišel oběd a zjištění, že tady to bez obou
dílů ešusu prostě nepůjde. Odpoledne jsme potom hráli seznamovací
i jiné hry, které měly otestovat naši fyzickou zdatnost. Už tehdy jsem
slovo škola vypustil z paměti. Později jsme byli rozděleni do družstev, ve
kterých jsme mezi sebou měli soupeřit. Jména byla kvalitní, poetická –
Šmudlinky, Tvrdý Játra a Pomeranče v akci – a obsazení bylo…
dostatečně promíchané, aby nás připravilo o veškerou nesmělost.
Slovo „škola“ se mi vrátilo do hlavy, když jsme se začali prvně
učit – o bezpečnosti. Točili jsme se ve čtyřech skupinách po
zdejších čtyřech vedoucích – Stuchla (Jirka), Čtvrťa (Honza), Yaatro
(Jarda) a Atlet (Marek) z nichž každý nám pověděl něco z oblasti
bezpečnosti – od práce s nástroji přes koupání po noční hry.
LTŠka pak pokračovala podle programu naplánovaného tak, abychom nebyli
úplně zdeptaní z učení a taky něco zažili. K tomu sloužily například
odpolední bloky – přežití pod vedením Atleta, střelba s Yaatrem,
topografie a orientace se Čtvrťou. U Máry jsme si trochu zaposilovali,
ukázali si základy sebeobrany, probrali KPZ a podobně. Yaatro nás hlavně
poučil o bezpečnosti při střelbě. A Čtvrťa nás zasvětil do práce
s busolou, azimuty, pochodovou osou a do fungování systému GPS…
V teamech jsme prováděli i jiné nepravosti – od přípravy „divadla“
k závěrečnému ohni, výroby žebříku a jehlanu ke hrám, až po
mezioddílové hry. Za většinu činností jsme dostávali body, které se
sčítaly do mezioddílového soupeření. Hlavně ale šlo o to, abychom se
naučili hrát i nějaké nové hry a dozvěděli se, s jakými dětmi
můžeme hrát jaké hry a v čem jsou pro ně prospěšné.
Krom her se konalo pár závodů – rychlostní závod (krátká trasa na
rychlost), Finská stezka (běh středně těžkým – těžkým terénem),
Hoganův závod (ve dvojicích, pozadu) a Orličan (orientační běh), které
měly hlavně zjistit naši fyzickou zdatnost a ukázat schopnost orientace
v terénu a různé možnosti závodů.
Jednu krásnou noc, se těsně po večerce neslo táborem „Poplááááách!
Praskla přehrada, blíží se přívalová vlna! Všichni nastupte!
Poplááááách!“ Dozvěděli jsme se, že, je-li nám život milý, musíme
si do dvaceti minut sbalit věci na dva dny – pro případ přesunu na
záložní základnu. Pak jsme spali klidně až do časného rána, kdy nás
probudila obdobná zpráva, tentokrát jsme ale již odcházeli a měli jsme na
to deset minut.
Jak bylo slíbeno, přesunuli jsme se na záložní základnu, která sestávala
z pár děr v zemi a asi dvou zakopaných zásobovacích přístřešků –
na nás bylo ubytovat se a sehnat si jídlo. Na oběd byl vlastnoručně
zabitý, stáhnutý a vyvrhnutý králík. Zkusili jsme si taky Setonův hrnec
(pokrm zakopaný v díře spolu se žhavými kameny a vodou). Jediné, co jsme
si nezkusili, bylo v našich přístřešcích přespat – celý den bylo
totiž škaredě a druhý den nás čekala přednáška a praktické zkoušky ze
zdravovědy (první pomoc) – bylo žádoucí, abychom celou dobu
vnímali.
Dalším překvapením byli vedoucí zranění padlým stromem –
4 zranění, 26 lidí, kteří je zachraňovali. Obstáli jsme, řekl bych,
celkem v pořádku. Jednou v noci dokonce vzplál jeden ze stanů
v bezpečné vzdálenosti od ostatních a my jsme jej měli za úkol uhasit.
Poslední taškařice byla s „bandou opilců“ dobývajících se do tábora.
Byli zahnáni, po čemž jsme zjistili, že jsou dlouholetí přátelé Kamence
a šlo o další cvičení.
Musím Fantastické čtyřce uznat, že jsem tušil podraz jen jednou
z těchhle cvičení, když teda neberu zvěsti o protrhlé přehradě,
protože přehrada v kopcích… Po všech útrapách přišly závěrečné
ústní zkoušky, pojmenované námi jako „maturita“. Všichni jsme,
někteří s nemalými obtížemi, prošli. Celé odpoledne jsme se trápili
čekáním, až na nás přijde řada. Večer pak přišel táborák a
nacvičená divadla.
Konec první části přišel další ráno – „Skupina, která odjíždí
v 7:56 ze Zdobnice ať je co nejdřív sbalená a 7:15 snídaně, 7:30
odjezd.“ Všechno jsme stihli, zamávali kamarádům a opustili místo, kde
jsme se učili nejen být dobrými instruktory, ale rovněž našli nové
přátele, zažili spoustu neskutečných věcí a hlavně překonali sami sebe.
Nášivka a, s trochou štěstí, to kulaté razítko jsou jen třešní na
dortu úžasných zážitků, které jsme v Kamenci prožili.
Přiložené fotografie
