Kapky, potoky, řeky …utvářejí světy
Bylo heslo letošní CVVZ. Některé emotivní zážitky musí ještě chvilku doznít. Některé zážitky nelze ani popsat – ty se musí prožít. Pro nezasvěcené zde budu vyprávět o východočeské Celostátní Vzájemné Výměně Zkušeností 2011. Letošní ročník se konal v Hradci Králové již od středy 16. listopadu (do neděle 20.11.). A jelikož byl státní svátek ve čtvrtek, tak se CVVZka mohla pořádně protáhnout.
Sice se nás nesjel takový počet jako v roce 2004, kdy nás bylo
1246. Letos se CVVZky účastnilo 552 lidiček z nejrůznějších koutů
naší i Slovenské republiky. U statistiky ještě chvíli zůstanu,
průměrný věk účastníků byl letos 26,8 roku. Nejpočetnějším rokem
narození byly roky 1992 a 1993, tedy děcka ve věku 18 a 19 let, čímž se
podle mého názoru letošní CVVZka řadí mezi jednu z nejnižším věkovým
průměrem. Ještě stále se mi v hlavě honí spoustu zážitků a nevím,
z kterého rohu začít, ale asi odtud:
„Já dávám svou víru,
že přátelství má sílu,
já dávám svou víru,
do proudů tvých.
Řeko má, nes je dál,
pít lidem dávej,
řeko má, nes je dál,
až do moří.“
Toto jsou slova hymny z večerního zahajovacího ceremoniálu. Opravdu
neopakovatelný zážitek. Probíhal v Jiráskových sadech nedaleko od soutoku
Labe a Orlice, vlastně ve středu města i když stranou od civilizace. Když
jsme si jeden od druhého zapálili své ručně vyrobené pochodně, rozdělili
jsme se na dvě části a vydali se s pochodněmi k Labi a Orlici, kde jsme je
zabodali do připravených polystyrénů a nechali je odplouvat po proudu řek.
Po pár minutách jsme se mi i naše pochodně opět setkali, za tajemného
večerního osvětlení nedalekého mostu, u soutoku obou řek. Opět na
dlouhou dobu jeden z nezapomenutelných rituálů.
Programů byla obrovská nabídka. Od nejrůznějších fyzických aktivit, her
venku i v klubovně, icebreakery, orvávačky apod. či rukodělné –
Quilling (papírový filigrán – tvoření z proužků papíru), šperky
z umělé pryskyřice, dřevěné či korálkové šperky, vodní rakety z pet
lahví apod. Také jsme si mohli vyzkoušet jak jsou na tom naše mozkové
závity buď v úžasné sekci Hry a hlavolamy, či Jak zvítězit nad svou
pamětí nebo třeba Šifry. Ale ne všichni si chtěli jen hrát a lámat si
hlavičky. I pro ty tu byly téměř nekonečné řady programů. Přece se
celá akce jmenuje Výměna Zkušeností. Tak například Bodování
v oddílech, Celotáborové hry, Cykloturistika, Pravidla nejen v oddíle atp.
Bylo toho opravdu mnoho a nedá se tu všechno vypsat. Také tu byla možná i
„pastva pro duši“ jako například bubenický workschop.
Samozřejmě ani nechyběla Čajovna u Poutníka a herna deskových her jíž
vládl nezapomenutelný Bobo. Ale to samozřejmě není zdaleka všechno, co se
dalo na CVVZce zažít a vyzkoušet. Kdo si to nevyzkoušel a nezažil, tak
neví, co se všechno nedá slovy jen napsat. Složení lektorů bylo také
úžasné, jak profesionálové, tak „obyčejní“ lidé z různých
sdružení, přijeli předat své zkušenosti všem ostatním.
Jednoduše čtyři dny naplněné zážitky a ukončené dalším
nezapomenutelným rituálem. K závěrečnému ceremoniálu jsme se sešli
v nedaleké tělocvičně v sobotu večer. Na místě nás přivítala
folková skupina Marien, která nás zároveň provázela celým večerem.
Napjatě jsme čekali, s čím přijdou pořadatelé, zda bude závěrečný
ceremoniál stejně emotivní, jako ten úvodní.
Naše očekávání bylo brzy naplněno. Do sálu v rytmu známé mantry
vtančily čtyři vodní víly, které představovaly čtyři východočeské
řeky – Labe, Metuji, Kněžnu a Orlici. Víly vlily do hliněné nádoby
vodu z výše zmíněných toků a potom utvořily ze všech účastníků
čtyři prameny, které dovedly k samotnému soutoku a umožnili jim vložit do
nádoby minci s přáním. Během večera byly předány Březové lístky,
tentokrát ve větším množství, než bývá na CVVZ zvykem, neboť, jak
pronesli Kolčava s Démonem, kteří předávání zaštitovali, je potřeba
znovu začít šířit poselství BL dál, mezi své členy.
Co tedy zbývá nakonec? Samozřejmě obrovský dík všem pořadatelům
v čele se skvěným a nepostradatelným náčelníkem Ondrou Knotkem, který
byl snad vždy a všude, stále usměvavou Ivou Rýmou Vejvodovou a starostlivou
Nikol (jejímuž miminku přeji co nejvíce zdraví). Jednoduše všem jejichž
jména si už tak zcela nepamatuji. Celá CVVZka je zážitek nejen na celý
následující rok, ale i na celý život. Nálada, která na místě panovala
byla velmi přátelská a moc pohodová. Myslím, že nemluvím jen za sebe, ale
už teď se těším na příští rok do Šumperka a těším se i na všechny
lidičky, s kterými se opět setkám.
Takto CVVZku viděla Jitka Kulhánková z 230.PS Záře
Fotky použité u článku pochází od Ivany Kožíšková
z 177.PS
Fotky od všech účastníků najdete na http://cvvz2011.rajce.idnes.cz
Související odkazy
Přiložené fotografie
