Jak nám chutnalo ze Setonova hrnce
Na prvním turnusu letního pionýrského tábora, pořádaného brněnskou 85. Pionýrskou skupinou Letka ve Valtínově, se děti společně se svými vedoucími staly na dva týdny pravěkými lovci, bojujícími o oheň. Ano, „Boj o oheň“, tak se jmenovala letošní celotáborovka na jedničce.
Ze všech těch her a soutěží, nových i časem prověřených, se mi
vždy líbí ta, při níž má táborová kuchyně „volno“. Neznamená to
nic jiného, než že si děti za odborného dohledu vedoucích a kuchařky
vaří samy. To se pak pahorek nad kuchyní promění na dopoledne ve čtyři
provizorní kuchyně, sestávající se vždy z ohniště a pece… Nad
ohništěm se připraví polévka a brambory, na peci se připraví maso.
Letos jsme však zkusili „novinku“, záležitost, nad kterou jsme vždycky
jenom rokovali s tím, že bychom to rádi jednou zkusili… věc tak dobře
známou např. ze „Spořínkova zápisníku“ či Setonova románu Dva
divoši, o dvou chlapcích, kteří se učili žít jako indiáni. Nebudu Vás
dále napínat, nešlo o nic jiného, než o Setonův hrnec. Věřím,
že čtenář již ví, o jakou že záležitost se jedná. Laskavý čtenář
však jistě promine drobné vysvětlení těm, co o „Sítňáku“ ještě
neslyšeli a asociuje jim hrnec Papinův. Předně, k vaření v Setonově
hrnci žádný kastról nepotřebujeme. Ten je nahrazen vykopanou dírou
v zemi, kde se vše odehrává.
Ale zpět k táboru a pravěkým bojovníkům. I já jsem zprvu patřil
spíše k těm nevěřícím Tomášům, nicméně po necelých třech
hodinách jsem musel konstatovat, že to funguje. Maso bylo křehoučké a
brambory upečené, obalené jemnou krustou opečené slupky. Přiložené
fotografie pouze dokladují funkčnost „vaření v zemi“, nemohou však
v žádném případě zprostředkovat vůni svépomocí uvařeného jídla a
nadšení malých a velkých táborníků… Poslední z fotografií (tzv.
Živý Setonův hrnec) dokládá, s jakým nadšením se ti nejmenší vrhli do
kopání další díry opodál. Pro uklidnění, foto je pouze ilustrační,
díra byla následujícího dne zahrabána.
Související odkazy
Přiložené fotografie
