Jak jsme zachránili princeznu Bereniku
V dubnu jsme na schůzkách obdrželi dopis, ale nebyl to obyčejný dopis, byl od samotné princezny Bereniky. V dopise nás prosila, abychom jí pomohli zachránit rodinné bohatství. A protože jsme stateční pionýři, neváhali jsme princezně pomoci.
A tak jsme vyrazili do pohádkové říše v Újezdě, kde jsme se všichni
setkali – Veverky a Mimoni z PS Mír Domažlice a Tuláčci z PS Tuláci
Klatovy. Když jsme se ubytovali, byli jsme svoláni k zasedání. Konečně
jsme ji spatřili, byla to ona, princezna Berenika s celým jejím
služebnictvem. Mile nás uvítala ve svém království.
Čarodějnice děti rozdělila pomocí křišťálové koule (Nebo byla jen
obyčejná?) do družstev. A tak se naši malí Tuláčci, Veverky a Mimoni
promíchali a navzájem se skamarádili. Po dobrém obědě následovaly hry,
kde museli ukázat svojí statečnost – ať už u lan, kde předvedli svou
sílu, nebo při hledání klíče k truhle, která nám dala odpověď na
otázku „Proč si princezna Berenika vybrala právě nás?“, kde nám
předvedli svou vytrvalost. Také jsme si zahráli nějaké drobné hry, při
kterých jsme si trochu odpočinuli.
Den nám bleskurychle utekl a než jsme se nadáli, seděli jsme u kytary a
zpívali ty nejlepší písničky se skvělými kytaristy. :-) Noční hra byla
dalším důkazem naší odvahy. Všem dětem se podařilo splnit úkoly, které
na ně číhaly po cestě za lesní královnou. Za odměnu získaly kousky mapy,
kterou princezna v noci pracně slepila. Po noční hře nás čekal ještě
jeden, a to ten nejdůležitější úkol. Ten zněl – vyčůrat, vyčistit
zoubky a spát!
Ráno nás čekal poslední úkol. Jít za loupežníky a získat meč pro
Bereniku! Všichni jsme byli odhodláni, plní energie, nadšení, ale také
nervózní, jak to všechno dopadne, protože Jája při průzkumu terénu
zjistila, že se o nás loupežníci dozvěděli a i s mečem hledají nový
úkryt. Sledovala je a značila nám cestu, po které jsme plnili různé
úkoly, které měly prokázat naší statečnost, ale také to, jak dokážeme
spolupracovat!
Došli jsme až k cíli. Když děti uslyšely křik loupežníků, vyndaly si
ze svých batůžků hadrové koule a s řevem se na ně vrhly! Po delším
souboji byl konec. Loupežníci utekli jako mravenci před deštěm. Získali
jsme ale meč? Hádejte! No jasně, máme totiž ty nejšikovnější děti
v oddílech. Po cestě zpět si prostě museli vítěznou trofej všichni
osahat. Když jsme došli do království, předali jsme princezně meč a ona
nás za to pohostila výborným obědem. Pobyt v pohádkové říši se chýlil
ke konci, následovalo pár her a pak? Dostali jsme odměny za naší skvěle
odvedenou práci. Kouzelnou listinu, na které stálo, že se můžeme kdykoliv
do pohádkové říše vrátit, a na památku také přívěsek, stejný jako
nosila Berenika.
To ale ještě není vše. Co se to děje? Je slyšet křik! Rytíři
předvádějí před princeznu zrádce, který všechno loupežníkům vyzradil.
Najednou se naše oči ale obracejí na druhou stranu, přichází král. Ten
vynesl rozsudek nad obviněným. „Shoďte ho ze skály!“ a tak se také
stalo. „Už dopadl“, bylo slyšet z úst pana krále. :D
Přišla doba loučení, Veverky s Mimoni čekali, až si pro ně přijedou
rodiče a Tuláčci pospíchali na vlak. U brány je zastavila stráž, ale
hned je se smíchem pustila, protože se dozvěděla velice vtipné heslo (jaké
bylo, ví jen stráž a Tuláčci). :)
Víkendovka se všem moc líbila a už se těšíme, až se zase někdy
společně setkáme.
Za všechny přítomné
Lucuš a Nikuš z PS Tuláci Klatovy
a Martina a Vítek z PS Mír Domažlice
Článek vyšel v červnovém vydání Mozaiky Pionýra .