Dobytí Severního pólu
O víkendu 7.-9.12.2007 se konal výlet 1. oddílu Ještěrky z 147. pionýrské skupiny Galaxie a to v Benecku v Krkonoších. Od začátku to byl velmi netradiční výlet. Už cesta stála zato. Poněvadž doprava autobusem je dost komplikovaná, jeli jsme i s dětmi dvěma auty (Leecovým Mercedesem pro 7 lidí a Láďovým). Těsně před cílem jsme několikrát bloudili a otáčeli se, ale nakonec již za úplné tmy jsme dorazili k nádherné horské chatě, kde již na kraji lesa odpočívalo asi 18 sibiřských husky. Hned jsme se ubytovali, najedli a hráli pak společenské hry.
Sobota byla zlatým hřebem celého víkendu. Ráno nás vzbudilo nádherné
slunečné počasí a vytí psů, kteří se již oblékali do postrojů. Takže
jsme se také rychle oblékli, nasnídali a pak se vydali na předem dohodnuté
místo „Rovinky“. Cesta byla dlouhá asi 4,5 km , a tak jsme si ji krátili
koulováním, shazováním do sněhu, útoky na vedoucí a dalšími činnostmi.
Na Rovinkách jsme si dali teplý čaj a pak už dorazil Víťa, člen „
Sibirian husky klubu Czech republic“ se svým spřežením. Nejdříve jsme si
pejsky pohladili a pohráli si s nimi. I my, co máme před psy respekt, jsme
pochopili, že to jsou naprosto krotká a mírumilovná stvoření a tak jsme
zariskovali a taky si je dostatečně pohladili. Během „ňuchání“ pejsků
jsme se taky dozvěděli spoustu zajímavostí o pejscích, závodech a tomto
úžasném koníčku. Pak už následovalo ježdění ve psím spřežením,
Víťa nás po dvojicích povozil po krajině v jeho sedmispřežení.
Po pozdním obědě jsme ještě šli postavit iglú. Díky zkušeným vedoucím
a pracovitým dětem jsme to stihli ještě do soumraku. Pak již následovala
večeře a večerní pohádkový videostop.
Ráno v neděli nás opět vzbudili psi a Vojta Drlík, který vstává před
sedmou hodinou a vydává pak různé a i hrůzné zvuky. Po snídani jsme si
šli zkontrolovat naši stavbu iglú a pohrát si v něm. Také jsme složili
veliký obrazec ještěrky ze šišek, abychom byli viditelní i z výšky. Po
fotografování jsme si vzali lopatky a kluzáky a vyrazili na nejbližší
kopec a dělali různé akrobatické cviky na sněhu, skokánku i ve vzduchu.
Těsně před obědem začalo krásně chumelit a tak jsme zažili i opravdu
nádherné, nostalgické, pohádkové, adventní počasí a za okny koukali, jak
nám mizí auta pod centimetry sněhu.
Posilněni obědem museli kluci vytlačit nejdříve auto našich sousedů a pak
postupně i Erikovo a Láďovo, poněvadž silnice se proměnila v klouzačku.
Narozdíl od tažných psů, mají vedoucí co zlepšovat. Málem jsme museli
husky požádat o pomoc.
Na závěr jsme od Víti dostali časopisy a samolepky klubu a pejsků a
bohužel jsme již museli vyrazit domů do nevlídné Prahy. Doufám, že když
řeknu za všechny, že výlet byl úúúúplně úúúžasný, tak se nebudu
mýlit.
Text a foto převzato ze stránek 147. pionýrské skupiny Galaxie.