Bobříci začali tábor vodou.....
Bohužel letošní červencové záplavy, se nevyhnuly ani některým pražským skupinám. Bobříci zřejmě dopadli nejhůře a jediná klika byla asi ta, že velká voda přišla v době, kdy na tábořišti ještě nebyly děti. Bobříci tábor přestěhovali na jiné místo, ale byla to makačka – smekám klobouk, před takto dobře zorganizovaným táborem, který ani takováto pohroma nesrazí na kolena. Jak to viděl Ráma se můžete dočíst v následujících řádcích…
Středa 1.7.
Vyzvedávám Žábu a Lososa a vyrážíme na tábor. Po příjezdu
zjišťujeme, že cesta do tábora je poněkud podmáčená. Volíme jinou
cestu, která je ovšem za vodou, takže auto zůstává cca 200 metrů od
tábora. Doráží starší děti (Sob, Tonda, Jára, Quido, Permoník a Iva) a
společně s hlídači tábořiště (Mandel a Kuře) se začínáme
zabydlovat. To bylo předčasné. Po postavení týpka, šeltru a několika
stanů začíná pršet. Říčka Trnávka se zvedá a táborem začíná
protékat potok. Nakonec je na jediném suchém místě v táboře postavený
šeltr. Je to prima mít šeltr na břehu jezera :). Zabezpečujeme
tábořiště, jak se narychlo dá, a přesouváme se do Bratřic, kde si
narychlo zajišťujeme nocleh v ubytovně. Vše je doplněno komunikací
s Aldou (hlavasem tábora), který se vydává ze Šumavy za námi (přes
Prahu).
Čtvrtek 2.7.
vracíme se do tábora a zjišťujeme, že po našem odchodu již říčka
nestoupla. Takže v šeltru bylo celou noc sucho :). Žádné velké škody
nebyly napáchány. Nicméně snažíme se zajistit věci proti další
záplavě. Vydávám příkaz k přesunu věcí na místo na louce, kde voda
doposud vůbec nebyla a ještě pod ně postavit půlmetrovou podlážku. V tu
chvíli jsem přesvědčen, že jen zbytečně plaším. Podlážka se zvládla
jen pod osobní věci, oddílové leží na jednoduché nízké podlážce.
Budujeme také spaní v lese nedaleko auta. Večer doráží Alda a jde do
tábora zhodnotit situaci. V době protržení hráze rybníka jsou
účastníci tak nějak všude možně. V táboře je poprvé přes metr vody.
Kdo zůstal za vodou je do provizorního tábořiště v lese převezen.
Pátek 3.7.
voda opadla, začínáme stěhovat tábořiště na kopec. Takže začíná
šichta – BAHNA. Také zjišťujeme, co vzal potok a vytahujeme ze stále
ještě rozvodněné říčky několik kubíků dřeva a další materiál. Voda
má opravdu slušnou sílu a při nerozvážném počínání může jít snadno
o život :). Do odpoledne zdaleka nestíháme to, co bychom potřebovali.
A říčka začíná opět kulminovat. Opouštíme dolní tábořiště a
přesouváme se do dočasného, jen na horním tábořišti ještě pracuje
jedna četa a já se přesouvám k hromadě vytahaného dříví, abych ji
odsunul od vody a zabránil tak jejímu opětovnému odplavení. Přesunout
během krátkého času valník a půl dřeva o 15 metrů do kopce v jednom
člověku je opravdu prima práce. Následně hledám cestu přes rozvodněnou
říčku. Most je sice dostatečně nad vodou, ale cesta k němu vede vodou,
hlubokou alespoň po prsa a dost divokou. Nicméně bezpečná cesta je nalezena
:). Z dočasného tábořeště se pak touto cestou vracím do tábora
s foťákem a s několika lidma a zajišťujeme ještě co se dá. Pak
převádím i četu z horního tábořiště.
Sobota 4.7.
voda opět opadla a dozvídáme se, že včera rupnul další rybník.
Přemýšlíme, kolik rybníků mají na říčce ještě v záloze :(.
Pokračuje vyvážení věcí, do večera to chceme mít nahoře. Navíc tento
den doráží oficiálně děti. Do tábora se přijdou podívat, ale mají
zajištěné ubytování v Pacově. V táboře zůstávají jen starší a
přidávají se do pracovního shonu. Tábor na kopci utěšeně vyrůstá, ale
vývoz věcí je komplikován. Traktor má čím dál větší problémy vyvézt
naložený valník, takže nakládáme čím dál méně. Navíc se ukazuje, že
těch věcí zas tak málo není :(. Večer říčka zůstává ve svém korytu,
ale na tábořišti je ještě nějaký materiál. Nenávidím svoje pracovní
boty, triko a kraťasy :(. Večer se přesouváme za dětmi do Pacova (tedy ti,
co jsou na táboře alespoň od středy), sprchujeme se (ve studené, ale
čisté vodě) a přespáváme v ubytovně. Dočasné tábořiště je zrušeno
a v novém táboře přespávají vedoucí a starší děti, kteří dorazili
během pátku a soboty.
Přiložené fotografie
