Adršpašské písky
aneb jak jsme jeli do Polska. Letos jsme se poměrně jednoznačně shodli, že na podzimní prázdniny vyrazíme někam do daleka, no alespoň na naše obvyklé poměry. Rozhodnutí padlo na základnu Vižňov, asi kilometr od Polských hranic, zhruba mezi Broumovem a Adršpachem. („Adršpašské písky“ je slangový horolezecký název pro lezecký terén tvořený pískovcem.) Kromě drobných komplikací se sháněním busu (zkoušeli jsme nového dopravce) se příprava výpravy povedla na výbornou a tak jsme mohli 24. října vyrazit v počtu 45 účastníků najatým autobusem směr Vižňov.
První zápletka začala už brzy po odjezdu. Autobus se polámal, resp. pro
technicky zdatnější čtenáře nám začala klouzat spojka. Takže jsme
stáli v kopci za Českou, za Černou horou, za Svitavama, ale taky za Ústím
nad Orlicí… Celá cesta se nám tím protáhla asi o půl hodiny oproti
plánu, ale dojeli jsme v pořádku a vrhli se vstříc Vižňovské
základně.
Základna je to příjemná, s velkou a dobře vybavenou kuchyní, velkou
jídelnou a pěknou společenskou místností. Pro její pronájem sice musíte
podepsat asi šestistránkovou smlouvu, hlídat pomalu každou malou lžičku
před ztrátou a celou dobu se bát, aby děti náhodou nečmáraly po zdech
nebo nejedly na pokojích, s představou, že vás čeká tučná pokuta.
Nakonec to nebylo tak hrozné, nádobí se nepočítalo (resp. Víťa ho
počítal, ale nebylo to nutné) a úklid jsme s pomocí všech zvládli bez
problémů a základnu opustili v lepším stavu, než jsme přebírali.
Rozhodně můžu doporučit, ale pouze s doprovodem vlastního autobusu.
Ten jsme hned druhý den využili k prohlídce Adršpašského skalního
města. Ne že bychom jezdili mezi skalami autobusem, ale nechali jsme se ke
skalám přiblížit. Skalní město určitě stojí za návštěvu, a jak jsme
se přesvědčili, je schůdné i s kočárkem. Byla docela zima, ale ještě
prosvítalo sluníčko a tak jsme obdivováním různých skalních útvarů
strávili příjemný den. Večer díky přítomné technice proběhlo první
oficiální promítání táborového videa, nějaké rukodělky z podzimního
listí v podání družin Bubáků a Školky a nezbytný fotbal v podání
vedoucích a Vikingů.
V Neděli jsme vyrazili do Broumovských vrchů. Zvolil jsem cestu
netradiční, daleko od oficiálních bran a stánků se suvenýry. Nevyhýbal
jsem se davům turistů, bylo to spíš omylem, a tak než jsme potkali první
skály, museli jsme vystoupat brutální kopec, sníst oběd s rybičkovou
pomazánkou a vymrznout na větrném vršku toho kopce. Nicméně pak
následoval průchod mezi Broumovskými skalami, což jsou menší skalní
útvary, krásně tvarované a tak jsme mohli obdivovat veverku, želvu,
kačenku, ale i ponorku. Mně osobně se tento výlet líbil více než ten
adršpašský, byl takový nekomerční a nekonzumní. Teda až do té doby než
jsme zastavili v Broumovském Lídlu pro doplnění proviantu. Místní chrám
konzumu se zapsal do paměti dětí asi více než jakékoli skály, ale občas
je potřeba potěšit i tělo (nebo spíše žaludek). Příští výprava bude
asi po brněnských super a hypermarketech. Jenom než obrazíme Globus, Tesco,
Kaufland, Hypernovu, nespočet Albertů a Lídlů, bude konec víkendu :o))
Před výpravou jsem slíbil výlet do Polska a pondělí bylo tím dnem D.
Díky schengenskému prostoru přechod hranic proběhl jako malina (nikde
nikdo). Při vjezdu do Polska nám za pomoci Víti a palubního ozvučení
tematicky hrála Ewa Farna, které možná časem udělíme čestné členství
ve FanClubu. Alespoň podle Víťovy posedlosti touto mladou zpěvačkou. Po
nezbytné směně těžké koruny za ještě těžší polský zlotý jsme
mířili na domluvenou prohlídku podzemního nacistického komplexu
Ósowka.
Čekalo nás nejedno překvapení. Skvělý a sympatický průvodce, který byl
podle mého názoru nejlepší, jakého jsem kdy viděl v Čechách i za
hranicemi provádět a uvádět cokoli. Přizpůsobil prohlídku přesně na
míru dětské skupině, se spoustou ukázek, vtípků a zábavy. Navíc si pod
jeho vedením někteří vyrobili odlitky různých sov, to podle Sovích hor,
pod kterými se Ósowka nachází. Viděli jsme spoustu starých válečných
zbraní, vykutaných tunelů, hlídače podzemí v podobě velkého netopýra.
Já se naučil překládat výklad z Polštiny a náš průvodce několik
českých vět (např. malí dopředu :o) Určitě doporučuji k návštěvě,
ať už pojedete okolo, nebo jste vášniví milovníci všeho, co se druhé
světové války týká. Po návratu z Polska se všichni vrhli do výroby
draků. Viděli jsme všemožné kreace draků všech možných tvarů a barev.
A těšili jsme se na ráno, až vyzkoušíme jejich letecké schopnosti.
Ráno ale bohužel silně pršelo a tak doufám, že se draci proletěli
alespoň doma. Po úklidu celé základny zbývala jen cesta domů, která
proběhla docela dobře včetně půlhodinové rozborky a sborky autobusu
nedaleko Vamberka.
Poděkování patří Víťovi za velmi dobré zajištění nákupu a
stravování všech účastníků zájezdu, dále Hanči za snídaně a
komunikaci ohledně základny a autobusu, všem vedoucím za péči o naše
děti a v neposlední řadě i panu řidiči najatého autobusu s klouzavou
spojkou za trpělivost a to, že nás v pořádku dovezl tam a zase
zpátky.
Související odkazy
Přiložené fotografie
